Jak Daránek pomáhá

Díky podpoře ze sbírky Daránek pomáhá dětem můžeme v třebíčském Středisku sv. Zdislavy dál naplňovat to nejdůležitější, co rodiny s vážně nemocnými dětmi potřebují – zůstat doma, v prostředí, které jim i jejich dětem dává pocit bezpečí a jistoty. Naše týmy doprovázejí rodiny v situacích, kdy je odborná i lidská podpora naprosto nezbytná.

Daránek pomáhá u výstavby nového Centra služeb sv. Zdislavy, které už aktivně budujeme. Víme, že bez tohoto zázemí není možné reagovat na rostoucí potřeby rodin. Naše služby jsou dnes rozptýlené na třech adresách, z nichž žádná neumožňuje fungovat jako jednotné, dostupné místo pomoci.

Jedním z klíčových prvků nového centra bude ambulance dětské paliativní péče. Ta na Třebíčsku dlouhodobě chybí, přestože se mezi pacienty našeho domácího hospice každoročně objevují i děti, které si jejich rodiny přejí — s naší odbornou podporou — dochovat doma. Pro takové rodiny je důležité mít péči nablízku, ne jezdit opakovaně do Brna či Prahy, často s dítětem, které je křehké, unavené nebo v bolestech.
Nová ambulance jim tuto zátěž sejme z ramen. Přinese péči odbornou i lidsky citlivou, dostupnou bez dlouhého cestování a v čase, kdy jde o každý den.

Součástí centra bude také tréninkový prostor domácí péče, půjčovna kompenzačních pomůcek, zázemí pro domácí zdravotní a hospicové týmy, prostory pro vzdělávání odborníků i veřejnosti a místnost pro svépomocné skupiny pozůstalých. Všechno přehledně, pod jednou střechou.

Podpora ze sbírky Daránka nás posouvá blíž k tomu, aby centrum začalo rodinám sloužit co nejdříve.
Děkujeme. I díky vám stavíme místo, které přinese úlevu nemocným dětem, jistotu jejich rodinám a dostupnou péči pro celé Třebíčsko.

Oblastní charita Třebíč

14 letá Bára žije s vážné nemocným tátou, má staršího sourozence, který se již osamostatnil. Je z dvojčat a její bratr před několika lety tragicky zahynul. Matka jí opustila po smrti sourozence. Před nedávnem se k ním matka vrátila. Baru má s matkou velice komplikovaný vztah. Doma se necítí dobře a je také ve stresu z otcovi nemoci. Snahy o zlepšení vztahu s matkou byly vždy marné. Snaží se trávit čas u staršího sourozence. V širší rodině oporu také nemá. Prošla si psychickými problémy, sebepoškozováním, navazováním rizikových vztahů, což vedlo ke zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Bára je nyní v péči psychiatra i psychologa. Díky Daránkovi má u nás podporu, porozumění, možnost otevřít se a poradit se, případně získat potřebné informace. 

Berenička přišla na svět ve 25. týdnu těhotenství. Od narození bojuje o život – byla několikrát zaintubována, napojena na dechovou podporu a několikrát resuscitována. Kvůli zúžení dýchacích cest musela podstoupit náročnou tracheostomii a její dýchání nyní závisí na speciální trubičce. Jídlo se jí začalo dostávat do dýchacích cest, proto musel být zaveden PEG do žaludku. Rodiče se o ni nepřetržitě starají – každé 3 hodiny podávají stravu, dojíždějí na rehabilitace, doma cvičí Vojtovu metodu, provádějí inhalace a čelí častým hospitalizacím. Byla jí diagnostikována dětská mozková obrna, ale rodiče stále věří a doufají, že se za nimi jednou rozeběhne. Klíčem k naději a pokroku jsou neurorehabilitace ve Zlíně, které jsou však finančně i časově pro rodinu náročné.

Bereniččin zdravotní stav ovlivňuje celou rodinu. Honzík, starší bratr Bereniky, dlouho nemohl nastoupit do školky, protože je nutné ji chránit před infekcemi. Rodiče zůstali na veškerou péči sami. Nejbližší rodina je daleko a nemůže pomoci. Náročná celodenní péče o obě děti a špatná finanční situace vyčerpává oba rodiče mimo jiné i psychicky. Náročnou situaci zvládá rodina pouze díky vzájemné podpoře. 

Tatínek, který dlouhá léta pracoval s lidmi s duševním onemocněním, musel svou práci opustit, aby se mohl naplno věnovat péči o své děti. Maminka, která dříve pracovala s dětmi ze sociálně vyloučených rodin a se seniory, nyní společně se svým partnerem čelí výzvám, které by si dříve neuměli ani představit.

O tom, co všechno mohla Berenička díky Daránkovi absolvovat hovoří její rodiče slovy: „Finanční prostředky, které jsme získali, byly použity na pobyt v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích např. na hipoterapie, zapůjčení pomůcek, (monitor dechu, jídelní židlička, dětská postýlka, difuzér), na cestovní náklady a ubytování. Část prostředků jsme využili na pokrytí běžných výdajů domácnosti, abychom mohli zajistit stabilní prostředí pro naši rodinu během náročného období.

Motorické dovednosti Berenika rozvíjí na neurorehabilitacích ve Zlíně. Umožňují jí postupně poznávat, k čemu má nožičky, a učit se stát. Díky pobytu v Boskovicích Berenička měla možnost absolvovat a docházet na snoezelen, ergoterapie, dvakrát denně fyzioterapie, zábaly, inhalaci mořské soli, perličkovou koupel. Pobyt v lázních Bereniku posunul natolik, že zvládne stát za opory u rehabilitačního kvádru, což považujeme za velký pokrok a umožnil také osvojení si rehabilitačních technik a prvků jako např. cvičení na balónu nebo postupy pro pomoc při stavění se na nohy.“

Děkujeme všem, kteří se do pomoci s Daránkem zapojili a přispěli tak ke zlepšení životní situace celé rodiny.

Když chybí pomůcky do školy

Maminka Pepíka žije s dvěma dětmi a jejich otcem v malém pronajatém bytě s vysokým nájmem a zálohami za energie. Rodina je v hmotné nouzi a nemá žádnou finanční rezervu. Dávka sotva pokryje základní potřeby rodiny a nájemné. Sebastián v září nastoupil do přípravné třídy a rodinu jsme podpořili nákupem školních a učebních pomůcek. Díky Daránkovi se lépe začlenil do kolektivu a jeho start ve škole byl o to lehčí. 

Mamka Evky žije s manželem a 7 dětmi v pronajatém bytě s vysokým nájmem a zálohami. Rodina je v hmotné nouzi a nemá žádnou finanční rezervu. Školu již navštěvují 4 ze 7 dětí, a to je pro rodinu velmi finančně náročné. Díky Daránkovi získala dcera Eva školní učebnice a pomůcky, aby mohla od prvního dne pracovat na svýcgh školních výsledcích a nevyčnívala z kolektivu. 

Když chybí obědy a výbava na tělocvik

Maminka Honzíka žije sama s třemi dětmi. v pronajatém bytě s vysokým nájmem a zálohami. Rodina je v hmotné nouzi a nemá žádnou finanční rezervu. Nicolas začal v září 2025 navštěvovat přípravnou třídu a je podpořen zařazením do projektu dotovaných obědů. Také jemu jsme pořídili školní pomůcky a pracovní potřeby, stejně tak i sportovní oblečení a obuv do tělocviku. 

Když chybí elektřina

Paní Markéta je matka 4 dětí, které vychovává sama. Je klientkou sociální rehabilitace DCHOO. Otec dětí s výchovou a placením alimentů nepomáhá a maminka je na vše sama. Klientka je však velmi statečná a soběstačná, přivydělává se prací a brigádami, aby se dokázala o své děti dostatečně postarat. Nejstarší dcera otěhotněla a tím se p. Markéta dostala do problémů s placením účtu, protože se snaží finančně vypomoct nejstarší dceři. Proto jsme se rozhodli paní Markétě finančně pomoci. Ze sbírky Daránek jsme zaplatili splátku na energiích, aby rodina nebyla od elektřiny odpojena a nezrušil se jim splátkový kalendář. 

Když chybí na nájem

Paní Aneta vychovává sama 2 nezletilé děti. V červnu se ocitla ve velmi tíživé a výjimečné životní situaci. Poctivě celý život pracovala a nikdy se nedostala do dluhové pasti, neměla žádné závazky po splatnosti a řádně hradila nájemné, energie i ostatní výdaje spojené s chodem domácnosti. Ke konci předchozího roku došlo k rozvodu s manželem, který po sobě zanechal značné dluhy. I přesto, že p. Aneta nebyla původcem těchto závazků, použila své dostupné fin. prostředky a dluhy uhradila. Situaci však zkomplikoval vážný pracovní úraz při výkonu v zaměstnání. Tím se dostala do pracovní neschopnosti a pobírala pouze nemocenskou dávku, která zdaleka nepokryla základní životní potřeby rodiny. Rodina čekala na spuštění dávek souvisejících s bydlením, ty byly dočasně pozastaveny kvůli chybně uvedeným údajům v nájemní smlouvě. Otec dětí nehradí výživné, a tak je vše jen na mamince. Vlivem všech okolností došlo k tomu, že rodina neměla finance na zaplacení nájmů, protože jsme nechtěli ať se dostanou do dluhových pastí, díky Daránkovi jsme nájemné uhradili. Poté se spustili dávky a nyní je na tom rodina lépe. 

Díky finanční podpoře ze sbírky Daránek mohla Oblastní charita Dvůr Králové o prázdninách uspořádat dva významné tábory. Sbírka dětem umožnila získat zážitky, o které se mohou podělit s kamarády. 

Tábor v Janských Lázních byl určen pro děti a mládež z Klubu Střelka. Během pětidenního pobytu měly děti možnost vyzkoušet si letní prázdniny s kamarády, poznat nové aktivity a otevřít se ostatním. Program zahrnoval například Stezku korunami stromů, jízdu lanovkou, bobovou dráhu a lanový park. Děti tak překonávaly své obavy a limity, což jim přineslo nejen adrenalin, ale i pocit vzájemné podpory a odvahy. Největší změnu u jedné z účastnic představovalo navazování vztahů a otevření se novým přátelstvím, což posílilo její sociální dovednosti a sebevědomí. Celkově tábor významně přispěl ke zlepšení komunikace, respektu a podpory mezi dětmi. 

Centrum pro rodinu Klubko uspořádalo tábor v Krkonoších pro děti z pěstounských rodin, které nesou na bedrech stigmatizaci a často trpí následky rodinných traumat. Program byl cílený na posílení sebevědomí dětí, poskytnutí bezpečného prostoru bez strachu z posměchu a na podporu vzájemného pochopení mezi účastníky, kteří se často nacházejí v podobně náročných životních situacích. Děti zde postupně získaly odvahu k navazování kontaktů, porozumění svým emocím a zaměřily se na uvolnění napětí, které jim v běžném životě znesnadňuje komunikaci a adaptaci. 

Tyto dva tábory přinesly dětem nejen nové zážitky a znalosti, ale především výraznou podporu v oblasti sociálních dovedností, sebevědomí a schopnosti navazovat a udržovat přátelské vztahy. Sbírka Daránek tímto vytváří prostor, kde děti mohou zažívat spokojenější a klidnější život, překonávat své limity a nalézat vzájemnou podporu. Díky sbírce se mohou podělit o nezapomenutelné zážitky se svými kamarády a nezůstat nepochopeni a opomíjeni v kolektivu.

Nejsem v tom sám. Teď už vím, že to dokážu!

Ondra je velmi uzavřený a křehký chlapec, který v batolecím věku přišel o mladou maminku, protože si vzala život a o pár let později o tatínka, který byl vrstevníkem jeho osmdesátileté babičky. Ta si často stěžuje na to, že svému pubertálnímu vnukovi vůbec nerozumí. Letos jel s námi poprvé na tábor. Už první setkání s chlapcem při uvítání všech účastníků poukazovalo na to, že se necítí dobře. Sklopené oči, třesoucí se ruce a neschopnost se představit ukazovala na velmi nízké sebevědomí a strach z neznámého. Předem jsme věděli, že chlapec má ve škole velké problémy. 

Ondra nemá kamarády, velmi často musí čelit posměchu za to, jak moc je „jiný“ a boj o vlastní přežití mu bere všechnu energii, kterou by zdravé dítě investovalo k získávání nových informací a k posilování vlastního sebevědomí. Stál mezi ostatními a byl natolik zaměstnaný vlastním trápením, že si nestihl všimnout, že v takové pozici rozhodně na táboře není sám. Na pokoji bydlel totiž se dvěma chlapci s obdobnými starostmi. Po počátečním strachu dostal odvahu k hovoru. Najednou chlapci zjistili, že „jedou na stejné vlně“. Ani jeden z nich si nepřipadá být hezký, chytrý, vtipný, ani šikovný. Toto zjištění vedlo k úlevnému smíchu a vzájemnému vtipkování. Najednou ztratili potřebu bojovat. Nedostatek vlastní sebeúcty, začal být něčím, co je spojovalo. Tolik potřebovali zažít úspěch, přijetí a zažít zkušenost svobody od strachu a neúspěchu. 

Přesně pro takové děti je náš tábor určen. Dáváme jim možnost uspět a osvobodit se od strachu z výsměchu. Učíme je, že nemusejí posouvat hranici toho, co se dá ještě ze strany zlomyslných spolužáků a „rádoby“ kamarádů přežít, ale že jim nikdo nesmí ubližovat. Že nám záleží na tom, jak se cítí, že rozumíme tomu, co napáchalo v jejich životě trauma a že se jich zastaneme.

Tým nízkoprahových zařízení pro děti a mládež Chapadlo a Budík
Oblastní charita Klatovy

Jedenáctiletý Martin s těžkou formou ADHD dlouho hledal tábor, kde by se dokázal začlenit. Jeho maminka už téměř rezignovala. Na všech předchozích táborech byl syn vyřazovaný na okraj skupiny, cítil se izolovaně a domů se vracel zklamaný. Tahle zkušenost Martinovu rodinu dovedla k přesvědčení, že letní tábory prostě nejsou pro děti jako jejich syn.

Zlom přišel loni. Loni se Martin poprvé v životě vracel z tábora spokojený a nadšený. Atmosféra plná přijetí a individuálního přístupu udělala zázrak. Martin se dokázal zapojit do všech aktivit, našel si kamarády a poprvé zažil, jaké to je být na táboře skutečně součástí party. Během celého týdne nikdo nevnímal Martina jako „jiného“.

Doma pak nadšeně vyprávěl nejen o programu a nových kamarádech, ale chválil i jídlo a celkové zázemí tábora. Maminka byla překvapená – poprvé viděla svého syna z tábora skutečně spokojeného.

Letošní rytířský tábor byl pro Martina dalším potvrzením, že našel své místo. Celý týden se nesl v duchu rytířského dobrodružství – děti si postupně vyráběly kostýmy, které pak hrdě nosily celý zbytek tábora. Vyráběly si trička s rytířskými motivy i zbroj.

Co dělá charitní tábory tak úspěšné v integraci dětí se speciálními potřebami? Bezpochyby odbornost, zkušenost a velké nasazení pracovníků, kteří se nejen v létě na táborech, ale celoročně věnují dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí i dětem s postižením.

Tito lidé se podílejí na chodu táborů a během týdne se zaměřují právě na to, aby vytvořili atmosféru přijetí, vzájemné pomoci a porozumění. Díky celoroční zkušenosti s těmito dětmi vědí, jak s nimi pracovat, jak nastavit pravidla a jak vytvořit prostředí, kde se nikdo necítí vyčleněný.

Zatímco na běžných táborech často chybí odborné zázemí pro práci s dětmi se speciálními potřebami, charitní tábory na tom staví celý svůj koncept. Vedoucí nejsou jen nadšení dobrovolníci, ale kvalifikovaní odborníci, kteří vědí, jak pracovat s různorodou skupinou dětí. S podporou celonárodní charitní sbírky Daránek pořádají Charity v pražské arcidiecézi letos celkem 11 dětských táborů pro bezmála 250 dětí.

Úspěch loňského tábora byl tak velký, že se Martinova rodina jako první přihlásila na letošní pokračování. A když v polovině července končil rytířský tábor, scéna se opakovala – maminka opět hned rezervovala místo na příští rok, ačkoli termín ještě nebyl ani vyhlášený.

V nově zrekonstruované faře v Maršovicích právě probíhá výjimečný dětský tábor, kde si děti hrají, kde tvoří a kde se zároveň učí respektu a vzájemné pomoci. Letní tábory, které pořádají Charita Starý Knín, Charita Roudnice nad Labem, Charita Příbram a Charita Beroun, integrují děti ze sociálně znevýhodněných rodin i děti s poruchami autistického spektra či ADHD. 

Soustředěně se sklání nad sádrovou destičkou a opatrně do ní vrývají ornament podle vlastního návrhu nebo podle předlohy.

Takhle vznikal renesanční typ omítky, sgrafito,

vysvětluje dětem vedoucí tábora Markéta Prodanová. U dlouhých stolů sedí asi dvacet dětí a každé pracuje na svém motivu. Ve vzduchu je cítit soustředění i radost z tvoření. Ve vedlejší místnosti dokončují děti model středověkého hradu. 

Výtvarně zaměřený příměstský tábor je letos premiérou. Před dvěma týdny skončil na bývalé maršovické faře pirátský tábor a v srpnu tu proběhne taneční turnus. Charity letos v létě uskuteční na několika místech pražské arcidiecéze celkem 11 dětských táborů pro bezmála 250 dětí.

Co dělá charitní tábory výjimečné?

Umíme začlenit děti ze sociálně slabých rodin i děti se zdravotními problémy, jako je porucha autistického spektra nebo porucha pozornosti,“

říká Markéta Prodanová, energická pedagožka a výtvarnice, která je duší táborů v Maršovicích.

Chceme, aby u nás děti zažily něco víc, aby se tady i ty, které se nacházejí v obtížných životních situacích, cítily dobře, aby pocítily přijetí a pochopení.

Cesta dějinami umění

Každý den výtvarného tábora se nese v duchu jednoho z uměleckých slohů. V pondělí začínali gotikou. Děti se dozvídaly o vysokých stavbách, které směřovaly k Bohu, kreslily katedrály a z papíru vyráběly vitráže. Menší děti tvořily hrady, starší si vyzkoušely ozdobné knižní iniciály.

Seznamujeme se s výtvarným uměním, s tím, jak se proměňovalo v průběhu dějin od gotiky po modernu. Dokonce se osobně setkáváme s umělci, jako je Leonardo da Vinci, Vincent van Gogh či Claude Monet,

usmívá se Markéta Prodanová při představě, jak se budou děti učit o umění přímo od těchto historických postav, které je – v převlečení – přijdou navštívit. 

Markétě pomáhají s organizací programu čtyři praktikantky, z nichž některé dokončily výtvarnou střední školu a pokračují dál na pedagogickou fakultu se zaměřením na výtvarnou výchovu. Vedou děti při tvoření, ale pomáhají se vším, s čím je třeba. Třeba při stolování. Jídlo patří rozhodně k silným stránkám maršovických táborů. Chutná doslova jako od maminky.

Do kuchyně jsem povolala svoji mamku. Je učitelka, tak má o prázdninách čas. Děti její jídla milují, přidávají si dokonce i polévky,

směje se Markéta Prodanová. 

Po obědě vždy přichází polední klid v podobě pohádky. Pauza je nutná zejména pro malé děti, které jsou po dopoledním programu příjemně utahané. Tvoření se totiž střídá s pohybovými hrami na zahradě. 

Když se rozezní zvony místního kostela, je čas na odpolední program. Děti se postupně zvedají ze židlí a relaxačních vaků, některé jsou v myšlenkách ještě u pyšné princezny, jiné už netrpělivě vyhlížejí, co bude dál. Ať už to bude cokoli, jedno je jisté – budou to dělat společně, jako jeden tým, kde každý má své místo.

Práce, která je posláním

Děláme to všichni z nadšení a od srdce,

odpovídá Markéta Prodanová na otázku, proč se dětským táborům věnuje. Jako učitelka a pracovnice charitní sociálně aktivizační služby pro rodiny vnímá svou práci jako poslání. Na jejím přístupu k dětem je to vidět. Umí povzbudit, pohladit, ale i nastavit jasné hranice. 

Velkou radost jí dělají pozitivní ohlasy rodičů. „Je to pro mě dar a odměna,“ zamýšlí se. „Tábor s námi prožívají. Upečou buchtu, přinesou ovoce. Jsou rádi za to, že ukazujeme dětem, jak trávit čas a čerpat radost ze života i jinak než u mobilu nebo počítače.“

Poděkování dárcům

Letní tábory pořádané Charitou podporuje Daránek, celonárodní charitní sbírka, která se koná u příležitosti Mezinárodního dne dětí. Právě její výtěžek umožňuje účast dětí, které by si z finančních důvodů nemohly letní tábor dovolit. Všem, kteří sbírku Daránek podpořili, děkujeme za pomoc!

Míša, Terka a Amálka a Kačenka, Honzík a Marek. To jsou dvě trojice sourozenců, kteří se účastnili letního tábora v roce 2025 pod záštitou Diecézní charity České Budějovice. Pro jejich rodiče je finančně naprosto nedosažitelné zaplatit pobyt na běžném letním táboře pro všechny tři sourozence najednou. Děti ale moc stály o to, prožít o prázdninách nějaké společné dobrodružství. A díky Daránkovi a Diecézní charitě České Budějovice se to podařilo. Sourozenci se s námi vydali na tábor nazvaný Indiánské léto. Bylo poznat, že to pro ně je úplně nová zkušenost. Zpočátku byly děti spíše ostýchavé, ale velmi rychle si našly nové kamarády se zapojily se do her s nadšením. Bylo zřejmé, jak je pro ně důležité, že jsou jako trojice sourozenců spolu, a zároveň se každý učil najít své místo v kolektivu.

Dalším účastníkem, který byl na táboře poprvé, byl Vlastík, kterého vychovává babička. Chystá se po odkladu do první třídy a na tábor se vydal se starší sestrou. Spaní v tmavé chatce, sebeobsluha a další věci jsou pro něj byly ještě výzvou, ale s pomocí vedoucích i ostatních dětí zvládl vše překonat a tábor si moc užil. Bylo krásné vidět, jak mu na konci týdne zářily oči radostí z toho, že vše zvládl, překonal své obavy a zažil svůj první týden mimo domov. A nebyl to týden ledajaký, ale plný dobrodružství. 

Letní tábor není jen zábava, nabízí dětem možnost prožít prázdniny aktivně, navazovat přátelství a přirozeně se začleňovat do kolektivu vrstevníků. Během her, sportovních aktivit, výletů i kreativních činností, se děti učí vzájemného respektu, posilování sebedůvěry a vytváření pocitu bezpečí a přijetí. Také přirozeně a nenásilně rozvíjejí své schopnosti a objevují nové zájmy. Je smutné, že ne každé dítě toto může prožít, protože vyrůstají v sociálně znevýhodněném prostředí a jejich rodiny si běžné komerční tábory nemohou dovolit. Takové děti zůstávají v létě doma a v září pak jen smutně poslouchají líčení vrstevníků, jaká dobrodružství zažili přes léto a s kým se na táborech seznámili.

Proto pořádá Dobrovolnické centrum Diecézní charity České Budějovice letní pobytové tábory určené dětem klientů našich sociálních služeb už od roku 2007. Tábor v roce 2025 se nesl v duchu tématu indiánské léto, které prostupovalo celým programem.
Děti se na týden proměnily v členy indiánských kmenů, batikovaly si vlastní trička, která pak s hrdostí nosily po celý tábor, vyráběly tematické doplňky a seznamovaly se s indiánskými tradicemi. Velkým zážitkem pro ně bylo například také učení se střelbě z luku. Každý večer se děti setkávaly u ohně a společně se ohlížely za uplynulým dnem. Často zaznívalo vzájemné ocenění, kdy si dokázaly říct, v čem si navzájem pomohly a čeho si na sobě váží.

Tábora se účastnilo 24 dětí. Přibližně polovina s námi jezdí již pravidelně a tábor je pro ně pevným bodem, na který se každý rok mohou těšit. Pro ostatní šlo o první zkušenost s pobytem mimo domov a první příležitost zažít, jaké to je být součástí fungujícího a podpůrného kolektivu. Celý chod tábora zajistili dobrovolníci, kteří se dětem věnovali s obrovským nasazením a empatií. Svůj volný čas obětovali proto, aby dětem dopřáli radostné prázdninové zážitky, povzbudili je a byli jim oporou. 

Největší odměnou a zároveň potvrzením smyslu celé akce byla reakce samotných dětí. Už během probíhajícího tábora se většina z nich nadšeně hlásila na příští ročník a ptala se, zda budou moci přijet znovu. Právě tato spontánní radost a zájem dětí jsou pro organizátory tou největší pochvalou a motivací pokračovat v pořádání tábora i v dalších letech.

Moc děkujeme také všem dárcům, kteří skrze Daránka na organizaci tábora přispěli, a tak umožnili 24 dětem zažít krásné léto.

Maruška byla přijatá na střední školu - obor cukrář, který si vybrala vzhledem ke svému zájmu o pečení. Chtěla by praktické dovednosti získané ve škole na praxi procvičovat také doma, a tím se zdokonalovat ve svém oboru. Jako student oboru cukrář potřebuje k přípravě cukrářských výrobků kuchyňský robot na míchání, hnětení, šlehání těsta, a přesně ten jí Daránek dopřál.

Maruškyn tatínek je osobou se zdravotními problémy, má epilepsii, vysoký stupeň artrózy, při chůzi používá francouzské hole. I přesto, že má velké zdravotní problémy, snaží se být užitečný a hledá si různé brigády, krátkodobá zaměstnání. Marušky maminka má pohybové omezení, venku se pohybuje pouze na invalidním vozíku, má problémy se zrakem a řadu dalších onemocnění. V některých oblastech je závislá na péči manžela a pomoci dcery. Rodina má pouze dceru Marušku a jsou pyšní, že se dostala na vysněnou školu. Touto cestou ji chtěli splnit přání a my jsme rádi, že jsme jim pomohli. 

Martínek je vytoužené dítě. Ve 2 letech mu ale byla potvrzena vývojová dysfázie. Jde o narušený vývoj řeči, který se projevuje ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat. Má a bude mít přetrvávající obtíže v osvojování si jazykových schopností. Tyto obtíže způsobují významná omezení ve schopnosti komunikovat. Je doporučeno, aby co nejvíce navštěvovat pravidelně dětský kolektiv. Rodičům se podařilo syna umístit do MŠ, kam začátkem září nastoupil a kde se mu věnuje asistent pedagoga.

Martínkův tatínek má roztroušenou sklerózu již dlouhodobě. Je zaměstnán, ale nemoc ho stále více omezuje, unavuje. Mamince se roztroušená skleróza projevila rok po narození syna, po prodělání onemocnění covid. Rodina bydlí ve starším rodinném domě na venkově, za který splácejí hypotéku. Mají nemalé výdaje za dopravu k lékařům, za léky a za pomůcky pro syna.

Rodině, a především Martínkovi, velmi pomohla Daránkova pomoc na úhradu školného a stravného v MŠ.

V rámci služby Šipka – sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi – byly zakoupeny dva
tablety, které od října 2024 pomáhají rozvíjet mediální gramotnost dětí. Tablety nejen
podporují dovednosti dětí v oblastech matematiky, angličtiny či logického myšlení, ale také
je učí bezpečnému pohybu na internetu. Pracovníci s dětmi využívají různé aplikace, jako je
například Abeceda pro děti, matematická cvičení nebo nástroje pro zlepšení anglické
výslovnosti. Tablety jsou pravidelně využívány u 20 rodin a pomáhají i při plnění školních
úkolů, což výrazně usnadňuje přístup ke vzdělání.

„Těším se, až zase budeme dělat na tabletu. To doma nemám a paní mi vždycky ukáže, co
mám dělat a učím se a je to zábava. Takhle jsem se učil násobilku a angličtinu, ale je tam
všechno možný. Se ségrou se vždycky hádáme, kdo začne dřív,“ říká jeden z malých uživatelů
tabletů.

Akci pořádala Charita Roudnice nad Labem v rámci Programu zdravého rodičovství. 15 dětí a 9 rodičů zažilo během předposledního červnového víkendu výjimečný program. Z kempu Opárno na Litoměřicku podnikali výlety do okolí, na nedalekou zříceninu či do minizoo. Hráli hry, sportovali, koupali se, opékali buřty i zpívali u táboráku.

Program měl ale ještě další cíl: zakončení čtyřměsíčního Programu zdravého rodičovství, při němž se rodiny scházely a pod vedením zkušených lektorů pracovaly na změně narušených rodinných vztahů a nefunkčních vzorců chování.

Techniky pomáhají rodičům zvládat zátěžové situace

„V rodinách často chybí dostatek pozitivní pozornosti věnované dětem,“ popisuje jeden z nejčastějších problémů sociální pracovnice Renáta Brožová z Charity Roudnice nad Labem. „Rodiče sami pocházejí často z nefunkčních rodin a chovají se k dětem tak, jako se jejich rodiče chovali k nim, když byli dětmi. Pozornost rodičů zaměřená jen nežádoucí chování dětí vede k napětí, ke stupňování problémů, k používání fyzických trestů. Tuto negativní spirálu se snažíme zastavit.“

Během kurzů v rámci Programu zdravého rodičovství se rodiče učili rozpoznat příčiny problémů v rodině a pracovat s nimi. „Rodiče se naučili spoustu užitečných technik a triků, které nyní dokáží aplikovat v každodenních interakcích s dětmi. Po absolvování našeho kurzu ví, jak se zachovat v situaci, kdy si dítě něco vynucuje, kdy nedodržuje dohody nebo je agresivní,“ říká Renáta Brožová.

Víkendový pobyt posilují naučené dovednosti

Programem zdravého rodičovství prošlo ve čtyřech turnusech už více než 40 rodin. Zakončení formou závěrečného víkendového pobytu proběhlo podruhé. „Ukázalo se, že výjezd je skvělou příležitostí upevnit vše, co se rodiny během kurzu naučily,“ říká Renáta Brožová. „Stalo se nám, že až na víkendovém pobytu, kdy s rodinami trávíme více času, rozpoznáme některé nevhodné rodičovské reakce na chování dětí. Můžeme pak dát rodině zpětnou vazbu a funkční vzorce chování pak následně upevnit např. při videotréninku.“

Daránek vyšle na letní tábory další potřebné děti

Pobyt rodin v kempu Opárno bylo možné uskutečnit jen díky sbírce Daránek a díky darům od individuálních dárců. Sbírka Daránek v pražské arcidiecézi se letos zaměřila právě na pomoc potřebným dětem, kterým umožní účastnit se během léta příměstských i pobytových táborů.

Dva turnusy příměstského tábora letos pořádá nejen pro děti ze sociálně potřebných rodin Charita Beroun. „Na táborech se sejdou děti z běžných rodin s těmi, které pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí,“ říká sociální pracovnice Alena Nováková. „Neděláme rozdíly. Děti o sobě navzájem neví, kdo z jaké rodiny pochází nebo kdo je klientem charitních sociálních služeb.“

První turnus příměstského tábora proběhl v červenci v charitním domě sv. Josefa v Lochovicích. Děti podnikaly výlety, poznávaly přírodu, hrály hry nebo hledaly poklad pravěké ženy. „Jsme vděční za příspěvek z výtěžku sbírky Daránek,“ zdůrazňuje Alena Nováková. „Díky němu jsme mohli obohatit program táborů o řadu aktivit.“

Děti zažily vodní bitvu i výlet za koňmi

Teploty byly tropické, a tak velké nadšení vzbudily vodní hry. „Vodní pistole stříkaly proudy vody do všech směrů, balónky naplněné vodou praskaly, kelímky se vylévaly a nenechaly nikoho v suchu. Nadšení dětí nebralo konce, tak jsme se rozhodli, že vodní hry zařadíme do programu i druhý den namísto plánovaného výletu na hrad Točník, který by byl v horkém počasí pro děti náročný,“ vzpomíná Alena Nováková.

O výlety ale děti nepřišly. Jeden směřoval kolem řeky Litavky. Formou kvízů děti poznávaly okolní přírodu, stromy a květiny. Užily si osvěžení v řece, cestu zpět vlakem i sladkou odměnu v podobě zmrzliny. Při výletu k chovatelům terapeutických koní si mnozí mohli splnit svůj sen. Nejenže se mohli projet na těchto majestátních zvířatech, ale také se aktivně zapojit do práce. Krmení, čištění srsti a kopyt byly pro děti nezapomenutelným zážitkem.

Sociální dovednosti obrazovka nenaučí

„Jsme rádi, že můžeme ovlivnit životy dětí, které to nemají jednoduché,“ říká Alena Nováková. Největší přínos táborů vidí v příležitosti rozvíjet u dětí sociální dovednosti. „Děti se učí navazovat vztahy mezi sebou, spolupracovat a respektovat se navzájem. Dnešní děti tráví mnoho času u počítačů a mobilních telefonů. Tábory jim nabízejí možnost odpočinout si od virtuálního světa a zažít opravdové dobrodružství. Zjišťujeme, že některým dětem chybí základní sociální dovednosti, které se u obrazovky nenaučí.“

Loni uspořádala Charita Beroun příměstský tábor poprvé. Letos ho pro velký zájem rozšířila na dva turnusy. Druhý proběhne v srpnu. Klíčem k úspěchu jsou bezesporu zapálení vedoucí. „Kdo to nedělá srdcem, nemůže tuhle práci dělat,“ uzavírá Alena Nováková.

Díky Daránkovi vyrazily na dovolenou maminky s dětmi z Azylového domu v Roudnici nad Labem. Nejen že zažily nevšední dny plné pohody a legrace, ale získaly spoustu cenných zkušeností do života. O akci jsme si povídali s PETROU CHALUPOVOU, sociální pracovnicí Charity Roudnice nad Labem.

Před pár dny jste se vrátila z kempu v Pístech u Budyně nad Ohří. Provázela jste na dovolené více než tři desítky maminek a dětí, kterým pomáhá nebo v minulosti pomáhal váš Azylový dům. Jaké to bylo?

Dovolená předčila očekávání všech zúčastněných. Snažili jsme se maminkám ukázat, že se dá za minimum financí udělat dětem krásná dovolená. Doslova za málo peněz hodně muziky. Spalo se ve stanech, vařili jsme si sami. Představte si, že všechny děti – a až na jednu výjimku i maminky byly kempovat poprvé. Všichni byli nadšení a říkají, že rozhodně vyrazí příští rok znovu. Teď už ví, jak na to.

Co všechno bylo pro maminky nové?

Vůbec celá ta zkušenost s kempováním. Od postavení stanu a spaní. Vaření venku. Už jen cesta do kempu. Maminky s dětmi jely samy autobusovou dopravou. Chtěli jsme, aby zakusily, že to zvládnou, že se umí dopravit se všemi věcmi, které budou na kempování potřebovat. Aby příště, až si budou podobnou dovolenou organizovat samy, neměly výmluvu: ‚A jak se tam bez auta dostanu?‘ Nezapomenu na ten moment, kdy všichni vystoupili z autobusu a nadšeně křičeli: ‚Jsme tady!‘ My měli možná ještě větší radost než oni, že to skutečně bez zádrhelů zvládli.

Zmínila jste, že pro většinu bylo nové i spaní ve stanech.

Ano. První nová zkušenost byla se stavěním stanů. Pomáhaly i děti. Zjistili jsme, že jeden stan, který jsme dostali darem, měl díru. Byla to příležitost ukázat, že všechno je řešitelné. Přes díru jsme dali deštník a plachtu. Celý tým tahle příhoda nakonec stmelila. V mnoha situacích jde hlavně o přístup. Na začátku minimálně polovina maminek tvrdila, že ve stanu děti neusnou, že nejsou zvyklé. Vysvětlovali jsme jim, že to je jen o přístupu maminky vůči stanu. Když se z toho udělá legrace a řekne se třeba: ‚Jé, podívej, my máme malý domeček,‘ tak děti takový přístup převezmou a nebudou mít strach ze stísněného prostoru a z neznámé zkušenosti. Nakonec byly děti šťastné, běhaly od stanu ke stanu, koupaly se, hrály hry, večer opékaly buřty. Bylo to parádní. Jsme s kolegyněmi opravdu vděčné, že jsme mohly takovou akci díky sbírce Daránek uskutečnit.

Jak konkrétně Daránek pomohl?

Díky Daránkovi i díky dalším darům jsme koupili stany, spacáky, kempingové plynové vařiče a zaplatili poplatek za pobyt v kempu. Vybavení teď máme k dispozici na služebně a klientky si je mohou půjčovat. Některé plánují, že vyrazí na víkendové kempování ještě během srpna. Skvělé je, že dar není jednorázový, ale bude sloužit dál. Stany, spacáky i vařiče využijeme v příštích letech, protože podobnou akci chceme určitě zopakovat.

Připravili jste během dovolené nějaký speciální program pro děti?

Chtěli jsme celý pobyt zorganizovat tak, aby ho mohly maminky s dětmi v budoucnu zopakovat i bez naší pomoci. To se týkalo i programu. Vedly jsme maminky k tomu, aby se dětem věnovaly samy. Ukázali jsme jim, že mohou děti zabavit tak, aby si i ony mohly odpočinout. Vezli jsme sebou míč, pingpongové pálky, chodili jsme hodně k vodě, to se dětem líbilo nejvíc. Maminky si přitom povídaly u kávičky a z břehu dávaly pozor, aby se dětem nic nestalo.

Práce se sociálně znevýhodněnými rodinami spočívá často v tom, že je třeba jim ukazovat normální věci, které jsou pro běžnou rodinu samozřejmé. Naše klientky samy často pocházejí z nefunkčních rodin. Nikdo se jim v dětství nevěnoval, a tak neumí péči předávat dál.

V čem dalším potřebovaly maminky vaší podporu?

Pomáhali jsme jim naplánovat přípravu jídla. Výhoda kempování je, že jídlo se dá pořídit levně, stejně jako doma. Jídelníček je samozřejmě potřeba trochu přizpůsobit, zjednodušit. Občas jsme udělali polévku z pytlíku, ale zvládli jsme i plnohodnotná jídla. U dětí měly největší úspěch palačinky s nutelou. Řekli jsme si, že budeme přidělávat těsto a smažit, dokud děti i dospělí neřeknou, že už nechtějí. A ten moment nepřicházel, ani když jsme načínali druhé kilo mouky. Nakonec jsme spotřebovali celá 2 kila!

Jaký je váš vztah ke kempování? Zdá se, že pro vás to rozhodně první zkušenost nebyla.

Máte pravdu. Klientkám radím z vlastní zkušenosti. Byly doby, kdy jsem sama neměla financí nazbyt, tak jsem vzala děti a áčko a jeli jsme stanovat. Od té doby vím, že nezáleží na výši rozpočtu, kterou rodina na dovolenou má, ale na touze prožít spolu s blízkými nevšední zážitky.

Na fotkách z akce je vidět exotický papoušek. Jak se vám podařilo zajistit pro děti takovou atrakci?

Byla to úplná náhoda. Jedna paní z vesnice se dozvěděla, že v kempu probíhá pobyt rodin z azylového domu, a nabídla nám, že dětem ukáže papouška, kterého chová. Děti si ho mohly pohladit a vzít na ruku. Vždycky nás potěší, když se najdou takoví milí lidé. V kempu si nás všiml jeden pár a celé naší skupině uvařil k večeři rizoto. Okolí nás krásně přijalo.

Děti i maminky prožily spoustu krásných zážitků. Co jim podle vás dá tato zkušenost do budoucna?

Kdykoli budou chtít vyrazit na dovolenou, budou vědět, že to zvládnou. Bez auta a bez větších úspor. Maminky viděly, jak jsou děti šťastné a spokojené a že má smysl s nimi podnikat podobné akce.

A když si navíc představím, že v září budou děti ve škole o dovolené vyprávět, mám z toho radost. Jak to často bývá, učitelky v září začínají kolečkem, kde děti sdílí své zážitky z prázdnin. Děti ze sociálně slabých rodin často nemají co říct. To je smutné. A už tím se začínají hned v září lišit od zbytku kolektivu.

Co vám osobně udělalo v souvislosti s touto akcí největší radost? Jaký byl pro vás nejsilnější zážitek?

Nejvíc mě dojalo, když jsem narazila na to, jak maminky na svých sociálních sítích sdílí fotky a videa z dovolené. Čiší z nich radost a pohoda. Jedna napsala přes celý příspěvek velký nápis: Naše dovolená! Ještě před nedávnem by to bylo nepředstavitelné, nyní se to i díky ochotným dárcům, kteří podpořili Daránkovu sbírku, stalo skutečností.

Ve Středisku Na Sioně pomáhají dětem s ADHD, autismem a dalšími specifickými potřebami. Tyto děti často zápasí s komunikací a navazováním vztahů. Díky příspěvku od Daránka mohla Oblastní charita Kutná Hora pořídit interaktivní podlahu, která skýtá zcela nové možnosti, jak s těmito dětmi pracovat. Světelné efekty a zvukové signály interaktivní podlahy jsou pro ně totiž často čitelnější a přijatelnější než sociální interakce s dalšími lidmi. 

Interaktivní podlaha se skládá z počítače, projektoru a kamery. Ty společně vytváří prostředí, v němž se děti mohou učit, hrát si a rozvíjet své schopnosti. Dataprojektor promítá obraz na vyhrazenou plochu, kterou může tvořit nejen podlaha, ale také stůl nebo stěna. Díky zabudované kameře systém snímá pohyby dětí, vyhodnocuje je a reaguje na ně v promítaném obraze. 

Tohoto „nového pomocníka“ využívají především při skupinových aktivitách pro předškolní a mladší školní děti. Pro mnoho dětí, které do střediska docházejí, jsou týmové sporty často nedostupné. Interaktivní podlaha jim však umožňuje zahrát si například fotbal, což je pro ně nesmírně přínosné. Kromě toho děti procvičují jemnou motoriku, koordinaci pohybů a sociální interakce v prostředí s jasnými pravidly a úkoly. 

Jeden z klientů, desetiletý chlapec s diagnózou autismu, velmi dobře reaguje na tablet, ale má potíže v sociálním prostředí. Díky interaktivní podlaze lépe chápe a procvičuje sociální interakce s vrstevníky, což mu pomáhá tyto dovednosti následně využít v běžném životě.

Děkujeme všem, kteří prostřednictvím Daránka přispěli, a dali tak příležitost znevýhodněným dětem. Vaše podpora jim otevírá nové světy plné možností a naděje.

Dětské hřiště je místem plným smíchu, kde kluci domlouvají fotbalové týmy, boty slouží jako provizorní branky a děvčata kreslí křídami na zem. Někdy se ozve pláč, když se rozbije koleno, a to pak musí přispěchat maminka, aby bolístku pofoukala. Všechno tohle k dětskému hřišti zkrátka patří, a nejinak je tomu i na hřišti azylového domu Sv. Anny – Domova pro matky s dětmi v Náchodě. 

Každá maminka chce se svými dětmi prožívat krásné chvíle. Ne vždy je to však jednoduché. Jsou případy, kdy nemohou jen tak vyrazit do města na dětské hřiště, ale musí zůstat v bezpečí azylového domu. Proto zahrada azylového domu patří právě dětem. Děti tady můžou trávit čas s kamarády, jezdit na kole, skákat přes švihadlo, hrát si na prolézačkách… zkrátka užívat si alespoň trochu bezstarostné dětství.

Stávající hřiště bylo ovšem již nevyhovující a děti si moc přály nové hrací prvky. Díky Daránkovi se mohlo hřiště rozšířit. Nejprve se ale musely provést složité terénní úpravy a vytvořit takový prostor, který by byl pro děti bezpečný. Občas nás trošku pozlobilo počasí, ale čekání na nové hřiště se určitě vyplatilo. Nyní už si děti užívají čas na hřišti a všechny společné zážitky jim kouzlí úsměv na tváři. Menší děti mají na zahradě navíc houpacího koníka, pro ty větší jsou připravené nové houpací koše, kterými vezmou za vděk jistě i maminky.

Děkujeme všem dárcům za příspěvek! Díky vám se z dětského hřiště azylového domu ozývá více dětského smíchu a radosti!

Pračka, vařiče, kancelářské židle, školní potřeby a koše na prádlo – to vše bylo pořízeno do azylového domu plzeňského Domova sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni z loňské charitativní sbírky Daránek. Cílem sbírky je pomáhat znevýhodněným dětem a jejich maminkám, které to v životě nemají jednoduché.

Kancelářské židle používají maminky u pracovních stolů při práci na počítači. Nahradily původní nepohodlné dřevěné a plastové židle. Ženy si na PC vyhledávají například pracovní inzerci, nabídky podnájmů a možnosti vzdělávání. V případě potřeby hledají také praktické a dětské lékaře, školy a školky. Starším dětem slouží počítač k vyhledávání informací potřebných do školy.

„Děkujeme za výměnu židlí, sedí se nám nyní u PC opravdu pohodlněji,“ zhodnotila maminka Lucka.

Koše na prádlo přišly rovněž velmi vhod, protože v Domově sv. Zdislavy žije spousta dětí a prát je stále potřeba.  „Zakoupení nových košů na prádlo nám usnadnilo život a ušetřilo peníze,“ shodly se maminky Lucka, Blanka a Veronika.

Pračka a vařiče nyní slouží v pobočce Domova v Plzni-Radobyčicích. Nová pračka umožní klientkám vyprat větší množství prádla najednou a snadněji se obsluhuje. Vařiče se při každodenním provozu brzy opotřebovávají, a tak se zakoupením nových mohou průběžně obměňovat.

Daránek chce dopomoct k lepšímu životu každému

V Moravskoslezském kraji jsme Daránkovu pomoc využili na úhradu školních obědů a aktivit pro děti, jako jsou školky v přírodě, bruslení nebo plavání. Do nízkoprahového zařízení Michala Magone, které provozuje Charita Ostrava, jsme pořídili 10 sad vybavení do škol pro děti – aktovky se sešity, penály, jídelními boxy a psacími potřebami. Také jsme nakupovali nábytek a vybavení domácností, aby se rodinám s dětmi žilo lépe.

Pomoc s nájemným

Paní Lenka, maminka pěti dětí ve věku 14, 13, 9, 4 roky a půl roku, se ocitla v těžké situaci. Na pravidelný příjem z výživného otců se nemůže spoléhat, peníze někdy přijdou, jindy ne. I přes podporu státu se jí nedaří vytvořit finanční rezervu a na potřeby dětí už nezbývají žádné peníze. S pomocí Daránka jsme paní Lence uhradili jeden měsíční nájem, aby nemusela žít z měsíce na měsíc s obavou, že nebude mít na jakoukoliv akutní potřebu. Tímto jsme jí dali trochu klidu a jistoty, že se její rodina udrží nad vodou.

Díky Daránkovi můžeme pomáhat rodinám v těžkých situacích a přinášet jim naději na lepší budoucnost. Každý příspěvek má smysl, protože společně můžeme udělat svět lepším místem pro všechny děti a jejich maminky!

Daránek chce dopomoct k lepšímu životu každému

V Moravskoslezském kraji jsme Daránkovu pomoc využili na úhradu školních obědů a aktivit pro děti, jako jsou školky v přírodě, bruslení nebo plavání. Do nízkoprahového zařízení Michala Magone, které provozuje Charita Ostrava, jsme pořídili 10 sad vybavení do škol pro děti – aktovky se sešity, penály, jídelními boxy a psacími potřebami. Také jsme nakupovali nábytek a vybavení domácností, aby se rodinám s dětmi žilo lépe.

Obědy pro děti

Jedním z konkrétních příkladů, kde Daránek pomohl, je paní Alena a její děti. Když paní Alena přišla o práci, dostala se do finančních potíží. Zadlužila se na nájemném a školkovném a nezbývalo jí ani na zaplacení obědů pro její děti. Situace ji přivedla až k hledání azylového bydlení a nyní čeká na přidělení bytu. Díky Daránkově sbírce jsme mohli uhradit dluh za školku jejího čtyřletého syna a předplatili jsme obědy pro obě děti na celý školní rok. To znamená, že se děti mohou soustředit na učení a hraní, místo aby jim kručelo v bříšku.

Pražská Poradna sv. Vincence z Pauly provází své klienty v jejich složitých životních obdobích a dává jim naději na lepší zítřky. Pracovníci poradny poskytují odborné sociální a právní poradenství, pomáhají svým klientům nalézt bydlení, zaměstnání, podat žádosti o dávky sociálního zabezpečení nebo se vymotat z dluhového labyrintu.

Jako například paní Erice, která přišla o rodiče a od svých 7 let vyrůstala v dětském domově. V 18 letech domov opustila, a protože neměla do začátku vůbec nic, musela si na vše půjčit. Tím začaly její potíže s dluhy. Našla si práci a bydlení a snažila se dluhy splácet. Vdala se a se svým mužem vychovává čtyři děti. Během poslední rodičovské dovolené dostal její manžel infarkt a nemohl chodit do práce. Dluhová spirála se znovu roztočila a hrozila jim ztráta bydlení.

Erika se obrátila na naši poradnu a požádala o pomoc. Sociální pracovnice spolu s právničkou jí pomohly vyřešit dluhy a zajistily potřebné školní pomůcky pro všechny děti. Pomohly jí také podat žádost o dar na uhrazení menšího dluhu na nájmu a požádat o příspěvek na bydlení. Společně probraly rodinný rozpočet a naučily Eriku, jak důležité je hradit nájem a služby včas.

Díky této pomoci má Erika nyní jistotu, že dokáže zvládnout své finanční závazky. Naučila se, jak si správně plánovat rozpočet a jak postupně splácet dluhy. Díky podpoře Daránka a naší poradny má Erika a její rodina šanci na lepší budoucnost.

Každý příspěvek ze Sbírky Daránek pomáhá lidem, jako je Erika, získat druhou šanci. Společně můžeme přinést naději a stabilitu rodinám, které to nejvíce potřebují.